Sedm dní modliteb za Severní Koreu

1. den: Vláda a Kim Čong-il

Podle názoru mnoha lidí panuje v Severní Koreji vůbec nejrepresivnější režim na světě. Jedná se o tyranskou, klasicky totalitární zemi, ve které neexistuje (podobně jako v dalších absolutistických státech) tolerance vůči jakýmkoli projevům nesouhlasu, dokonce ani možnost diskuse o politických nebo ekonomických otázkách.

Co to znamená pro obyvatele Severní Koreje? Otroctví.

OBYVATELSTVO

Přibližně 25 milionů obyvatel Severní Koreje tvoří z 99 % Korejci, zbývající 1 % připadá na čínskou etnickou menšinu. Nejvyšší hustota osídlení je na planinách v západní části země. Přibližně 60 % obyvatel žije ve městech. Místní lidé jsou vystaveni neustálému tlaku, který je naplňuje strachem. Co se týče svobody pohybu, shromažďování a sdružování, panuje v zemi přísný dohled.

POLITIKA

V čele Severní Koreje stojí Kim Čong-il, „milovaný vůdce“. Vláda vštěpuje a šíří svou ideologii mezi obyvatelstvem prostřednictvím vzdělávacího systému a kultury. Kim Ir Sen, „velký vůdce“, byl vyvyšován a uctíván jako bůh, kterého je třeba poslušně následovat. Noviny, rozhlas a televizní vysílání ovládá státní Korejská ústřední zpravodajská agentura. Veškerou moc třímá v rukou vládnoucí politická strana – Korejská strana pracujících.

NÁBOŽENSTVÍ

Přibližně 70 % obyvatel je bez vyznání. Ústava sice zaručuje náboženskou svobodu, ale ve skutečnosti jsou lidé od jakýchkoli náboženských aktivit odrazováni. Bible je v Severní Koreji zakázána. Většina obyvatel nikdy neslyšela Boží slovo, neviděla církev ani neslyšela o Kristu. Mnozí křesťané se kvůli své víře v Ježíše nacházejí ve vězení. Lidé jsou vedeni k tomu, aby považovali křesťany za pomatence.

EKONOMIKA

Většina půdy v Severní Koreji je chudá na organické složky a proto poměrně neúrodná. V zemědělství pracuje 38 % obyvatel. V horských oblastech se nacházejí klečové porosty. Severní Korea má významné zásoby uhlí, železné rudy, wolframu a grafitu. Veškerý průmysl se nachází ve státních rukou, zemědělství bylo kolektivizováno. Severní Korea zastává doktrínu soběstačnosti, úloha zahraničního obchodu je snižována. K nejvýznamnějším zemědělským plodinám patří rýže, kukuřice, brambory a několik dalších druhů zeleniny.

VÝZNAMNÁ SPECIFIKA

- Jedná se o jednu z etnicky nejsourodějších zemí na světě.
- Severní Korea patří ke státům s významným přírodním bohatstvím v podobě nerostných surovin.
- Kdysi zde žilo mnoho křesťanů a židů; země byla v té době nazývána Jeruzalémem Východu.
- V roce 1996 postihla zemi potravinová krize, která trvá dodnes.
- Počet obětí hladomoru je odhadován na 2 až 4 miliony.

ŽIVOT V SEVERNÍ KOREJI

Prezident Kim Čong-il záměrně využívá hladomor jako nástroj ovládání celých vrstev obyvatelstva, potlačování opozičních názorů a pronásledování všech věřících.

Ve většině venkovských oblastí nejsou k dispozici léky, tekoucí voda, topení, potraviny a zdravotnický materiál. Hlavní město Pchjongjang se v příkrém kontrastu leskne nočními kluby, kasiny, luxusními hotely, gurmánskými restauracemi a nejmodernějšími nemocnicemi, určenými pro členy strany a vládnoucí elitu.

Zatímco političtí vůdci Severní Koreje žijí v hojnosti, řadový občan zápasí o přežití. Nemá peníze na úplatky pro lékaře, aby se dostal do nemocnice, přístup k základní zdravotnické péči je mizivý nebo vůbec žádný. Mnoho zcela běžných chorob proto zůstává neléčeno, lidé jsou oslabováni nemocemi, přicházejí o končetiny, ztrácejí pohyblivost a často také umírají.

Vedoucí představitelé země utrácejí nejméně třetinu rozpočtu na armádu, zatímco značná část obyvatel pomalu umírá hlady. K ospravedlnění této politiky („armáda na prvním místě“) vytváří Kim Čong-il dojem existence trvalé krize. Spojené státy, Japonsko a Jižní Korea jsou démonizovány a označovány za neustálou hrozbu.

Severokorejcům je předkládán komplikovaný systém lží, který zbožšťuje vůdce a jejich nejbližší spolupracovníky a zdůvodňuje, proč musí obyvatelé přinášet takové oběti k udržení obrovských vojenských výdajů, které jsou v naprostém nepoměru k velikosti země.

Muži tráví významnou část produktivního věku v armádě a většina dospělé populace je navíc nucena k zapojování do činnosti milicí (v různých podobách).

MODLITEBNÍ TÉMATA

- Modlete se, ať Bůh obměkčí srdce Kim Čong-ila, aby poskytl svému lidu větší svobodu.
- Proste, aby v moci postavení měli slitování se svým lidem; modlete se proti zneužívání moci a korupci.
- Vyprošujte milost pro přechodné období, až Kim Čong-il buď sám odstoupí ze své funkce nebo bude odstraněn. Je důležité prosit za vybudování spolehlivého nového základu – aby Bůh již nyní připravoval lidi a veškeré struktury potřebné k převzetí moci a k vedení bolestného dalekosáhlého procesu, aby země neupadla do naprostého chaosu.
- Modlete se, aby se do čela země dostala demokratičtější vláda. Také proste za vedoucího představitele, který bude ochoten vyznat viny, činit pokání a usilovat o smíření po tolika zločinech, kterých se vláda na svém lidu dopustila.
- Vyprošujte vládě Jižní Koreje a dalších zemí moudrost a ochotu k podpoře svobody obyvatel Severní Koreje.

Ukaž divy svého milosrdenství, spasiteli těch, kdo před útočníky se k pravici tvé utíkají. Ochraňuj mě jako zřítelnici oka, skryj mě ve stínu svých křídel před svévolníky, kteří zahubit mě chtějí, úhlavními nepřáteli, když mě obkličují. – Žalm 17,7–9

# # #

Přeloženo a zveřejněno s laskavým svolením Open Doors UK. Více informací o Severní Koreji (v angličtině) naleznete na stránkách North Korea Freedom Coalition, podívejte se i do jejich internetových odkazů.

2. den: Vězni

Severní Korea je často popisována jako jedno velké vězení. Ve skutečnosti se zde však nachází řada různých typů vězeňských zařízení, které se od sebe navzájem liší přesně stanovenou mírou brutality.

Kim Čong-il hovoří o lidech, kteří s jeho vládou nesouhlasí (byť i jen pasivně), jako o „zhoubném nádoru, který je zapotřebí odstranit“. To v Severní Koreji znamená trest smrti nebo umístění do vězeňského tábora. Tresty přitom nejsou omezeny jen na člověka, který si dovolil nesouhlasit. Hrozí také informátorům, lidem, kteří o disidentovi věděli a neudali ho, a dokonce členům jeho rodiny až do třetí generace.

Obyvatelé Severní Koreje přitom mohou být uvězněni naprosto za cokoli, co stát definuje jako trestný čin: za svou křesťanskou víru, za negativní poznámku na adresu režimu, za to, že nemají ve svém domě obraz Kim Ir Sena (nebo že jeho obraz neudržují dostatečně čistý), za výpravu do Číny pro jídlo – a seznam takzvaných „zločinů“ by mohl pokračovat donekonečna.

Všem situacím je společné závažné porušování lidských práv, které je s nimi spojeno a které prorůstá celý severokorejský právní systém. Patří k němu:

- systematické využívání mučících metod
- veřejné i neveřejné popravy
- zneužívání vězňů, včetně dětí, k výzkumu a testování chemických a biologických zbraní
- zcela svévolné, brutální věznění
- absence řádného soudního procesu
- nesmírné strádání a hladovění; aplikace kastovního systému
- extrémní rasismus a nacionalismus
- násilné ukončování těhotenství, pokud existuje podezření, že otcem dítěte není Korejec

VĚZEŇSKÉ TÁBORY

Pouze v pěti z celkem dvanácti severokorejských vězeňských táborů je zadržováno více než 200 000 vězňů, celá země má přitom řádově jen dvacet milionů obyvatel. Počty vězňů v dalších známých i neznámých vězeňských zařízeních (řada z nich se údajně nachází zcela pod zemí) nejsou známy. Politickým vězňům je neustále vyhrožováno popravou a všechny vězeňské tábory jsou zařízeny k okamžitému usmrcení vězňů, pokud by do Severní Koreje pronikly jednotky cizího státu.

Severokorejská státní bezpečnost spravuje nejméně dvanáct zařízení pro politické vězně a přibližně třicet táborů převýchovy a nucených prací. Podle dostupných odhadů zahynulo v rozsáhlé síti severokorejských věznic, vězeňských táborů a tajných podzemních objektů za poslední tři desetiletí nejméně 500 000 osob.

DĚTI VE VĚZEŇSKÝCH TÁBORECH

Pokud jsou zatčeni rodiče, děti jsou poslány do vězeňského tábora společně s nimi. Jejich zážitky jsou děsivé. Musí tvrdě pracovat a křehká tělíčka občas fyzické námaze podlehnou.

Do určitého věku také povinně navštěvují školu, kde jim je vštěpována ideologie juche – monolitický myšlenkový systém vyučovaný v Severní Koreji, překládaný jako ‚sebedůvěra‘. Tento světonázor je ve skutečnosti jediným legálním ‚náboženstvím‘ v zemi. Věznitelé děti bijí a kopou do nich kvůli banálním přestupkům a také je psychicky zneužívají. Navíc se děti musejí vyrovnávat s nemocí a úmrtími přátel a členů rodiny. Dostávají velice málo jídla – aby přežily, jsou nuceny jídlo krást. Za krádeže však mohou být opět krutě potrestány. Pokud děti pobyt ve vězeňském táboře přežijí (není jich mnoho), zůstávají touto zkušeností trvale traumatizovány.

JÍDLO PRO VĚZNĚ

V celé Severní Koreji je nedostatek potravin, ve vězeňských táborech je však situace ještě mnohem horší. Hladomor je katastrofa uměle vytvořená představiteli režimu Kim Čong-ila. Většina potravinové pomoci je rozdělována vojákům a občanům loajálním vůči režimu. K vězňům se dostane jen vzácně.

Vězni jsou nuceni vykonávat těžkou práci a dostávají méně jídla, než kolik nutně potřebují k životu. Mnozí umírají hlady a přepracováním spojeným s podvýživou.

Aby přežili, musí chytat a jíst všechna zvířata, na která narazí, včetně hadů a krys.

RUSKÉ PRACOVNÍ TÁBORY

Severní Korea splácí Rusku svůj dluh formou poskytování bezplatné pracovní síly. Oficiální ruští představitelé přiznali, že v Rusku v současné době pracuje přibližně 10 000 obyvatel Severní Koreje. Tito lidé v Rusku pracují bez ochrany zákona, zatímco jim severokorejské orgány poskytují ubytování a stravu a dohlížejí na ně. Mezi oběma zeměmi neexistuje žádná dohoda o pracovních podmínkách, a ani jedna z nich si nějaké povinnosti v oblasti dodržování pracovních standardů nepřipouští. Podle zprávy Amnesty International korejští dělníci na severu Ruska dostávají minimální (nebo žádnou) mzdu, přespávají v primitivních boudách a za každý projev neposlušnosti jsou nelítostně trestáni.

ČÍNSKÉ PRACOVNÍ TÁBORY

Také v Číně existují pracovní tábory využívané pro severokorejské uprchlíky. Podmínky v těchto táborech jsou téměř stejně špatné jako v severokorejských, nicméně existuje větší šance, že se z nich člověk dostane živý. Toto je svědectví korejské křesťanky, která byla přistižena na cestě mezi Čínou a Severní Koreou a uvězněna v čínském pracovním táboře:

„Při návštěvě křesťanských sourozenců v Číně jsem byla zatčena a poslána do pracovního tábora. Díky pomoci jednoho (čínského) křesťana jsem se po sedmdesáti dnech nakonec dostala ven.

V táboře se mnou zacházeli velmi špatně. Dokonce jsem nemohla bez svolení ani zvednout hlavu, celý den jsem musela klečet. Často mě vodili k výslechu. Potom mě hrozně bili a uráželi mě.

Když se mnou takto zacházeli, pokaždé jsem hlasitě volala k Bohu o pomoc. Potom mě mučili ještě více, ale já se nemohla své víry vzdát. Modlila jsem se zejména za spasení svých trýznitelů, neboť nevěděli, že svým počínáním jednají proti vůli nebeského Krále.

Dozorci nás považovali za zvířata a jako se zvířaty s námi jednali. Mlátili nás kovovými tyčemi, dokonce i do obličeje, a někdy s námi házeli proti kovovému nosníku tak dlouho, až nám tekla krev.

Z Boží milosti jsem mohla několika spoluvězňům svědčit o Boží lásce, a společně jsme se modlili za jeho zvláštní vedení a podporu. Nakonec mě propustili, nemohu se ale vrátit domů, protože mě hledají. Musím žít jako divoké zvíře v horách.“

# # #

Přeloženo a zveřejněno s laskavým svolením Open Doors UK. Více informací o Severní Koreji (v angličtině) naleznete na stránkách North Korea Freedom Coalition, podívejte se i do jejich internetových odkazů.

3. den: Kritický nedostatek potravin

Severní Korea se potýká s kritickým nedostatkem potravin od poloviny 90. let. Podle informací Amnesty International má současná krize několik příčin:

- omezení daná možnostmi ekonomického systému země
- zhroucení strategických ekonomických vazeb po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991
- pokles obchodu s Čínou v důsledku normalizace vztahů Číny s Jižní Koreou
- přírodní katastrofy včetně hladomoru a záplav
- nedodržování lidských práv

Severní Korea jako komunistická země neumožňuje existenci soukromých firem nebo obchodů, které by nebyly ovládány státem. Vláda v minulosti vyvinula systém distribuce potravin v podobě takzvaného Veřejného distribučního systému (VDS). Systém představoval přísně hlídaný mechanismus regulace přídělů až na úroveň gramů na osobu, v závislosti na postavení konkrétního člověka. Lidé loajální ke Straně, kteří pracovali pro armádu, měli k potravinám přístup. Pokud však o někom existovalo podezření, že je nespolehlivý nebo že zastává nepřátelský postoj [vůči režimu], dostal jídla málo nebo vůbec žádné.

Prezident Kim Čong-il stále využívá nedostatek potravin jako prostředek k ovládání celých společenských vrstev, což v praxi znamená potlačování opozičních názorů a pronásledování věřících.

PRVNÍ ZNÁMKY HROZÍCÍHO HLADOMORU

Mezinárodní komunita si povšimla prvních známek vážného nedostatku potravin v roce 1991. V polovině devadesátých let byly v rámci VDS sníženy příděly a v roce 1998 se systém zcela rozpadl a distribuce potravin přestala fungovat úplně. Korejci byli nuceni jíst trávu, kořínky a všechno, co bylo jen trochu stravitelné, pokud chtěli přežít. V tomto období severokorejská vláda tolerovala vznik černého trhu, kde si mohli lidé kupovat a prodávat potraviny a další zboží mimo systém státního dohledu.

Mnoho obyvatel uprchlo do Číny, kde se snažili shánět jídlo a zaměstnání na podporu svých rodin, aby unikli smrti hladem.

Experti v oblasti humanitární pomoci odhadují, že od roku 1995 v zemi zemřely hlady dva až čtyři miliony obyvatel, navzdory skutečnosti, že do Severní Koreje plyne více potravinové pomoci než do kterékoli jiné země na světě.

Krizová situace je ještě naléhavější v mnoha vězeňských táborech, kde vězni nedostávají ani tolik jídla, kolik potřebují k přežití. Většina vězňů pomalu umírá hlady, zatímco jsou nuceni vykonávat těžkou práci. Lee Young Kuk, bývalý člen ochranky prezidenta Kima, uvedl, že ve vojenských komplexech jsou uskladněny miliony liber potravin, které jsou distribuovány vojákům a vládnoucí elitě, zatímco miliony lidí v Severní Koreji stěží přežívají.

DŮSLEDKY HLADU

Nedostatkem jídla v Severní Koreji trpí nejvíce děti. Míra kojenecké úmrtnosti je nesmírně vysoká, stejně jako počet případů podvýživy. Mnoho dětí žije na ulici a na místních tržištích hledají na zemi zrnka rýže; často jsou však odháněny a k jídlu neseženou nic.

Uprchlíci také často hovoří o nárůstu kanibalismu v Severní Koreji – zcela zoufalí lidé hledají jakékoli způsoby, jak přežít. Lidské maso je prodáváno na tržnicích. Těmto obchodníkům sice hrozí trest smrti, ale prodej lidského masa přesto pokračuje. Existují zprávy o částech lidských těl objevených v místních restauracích, mizejících dětech a dokonce i o odhrabaných čerstvých hrobech, ze kterých lidé kradou těla, aby je sami jedli nebo prodávali jako ‚maso‘.

POMOC HLADOVĚJÍCÍM

Potravinová krize v Severní Koreji stále přetrvává a její konec je v nedohlednu, přestože mezinárodní instituce a nevládní organizace dodávají do země značné množství potravin. Severokorejská vláda v srpnu 2005 požádala OSN o ukončení veškerých programů humanitární pomoci do konce roku 2005 s vysvětlením, že bude přijímat pouze pomoc určenou na ‚rozvoj‘, kterou budou organizovat občané Severní Koreje. Vláda rovněž prohlásila, že zemědělské výnosy rostou a vyjádřila své přesvědčení, že dokáže nasytit všechny obyvatele.

Nedávno však oficiální představitelé požádali zástupce Světového potravinového programu (World Food Programme, WFP), aby se do země vrátili a v humanitární pomoci pokračovali. Protože severokorejská vláda pomoc často zneužívá, dárci podporující WFP odmítají poskytovat další prostředky, dokud neobdrží příslib, že distribuce potravin bude monitorována.

Kang Čol-hvan, uprchlík ze Severní Koreje a aktivista v oblasti lidských práv, vydává o tamější situaci svědectví:

„Dokonce i děti jsou podrobeny nuceným pracem, a přibližně třetina z nich v důsledku podvýživy a těžké fyzické námahy umírá. Sám jsem během tří měsíců strávených ve vězení rovněž trpěl podvýživou, neměl jsem sílu ani chodit. Protože nám nedávali žádné zdroje bílkovin, chytali jsme si k jídlu hady, žáby a dokonce i červy, abychom přežili. Zpočátku jsem ty věci nechtěl jíst. Jednoho dne mí přátelé pochytali při práci na poli několik krys a opekli si je na ohni. Bylo to poprvé, co jsem okusil krysí maso, a jediný kousek krysího masa pro mě byl zdrojem tolik potřebných živin. Od té doby jsem jedl všechno, abych přežil: krysy, žáby, hady i červy. Vězni, kteří to nedokážou, nejpozději do roka umírají. Lidé jako já, kteří dokážou sníst cokoli, mohou přežít déle.“

MODLITEBNÍ TÉMATA

Prosím, modlete se:

- za mezinárodní společenství, aby si plně uvědomilo závažnost situace
- za Světový potravinový program OSN, aby bylo možné v jeho rámci distribuovat v Severní Koreji potraviny i v letošním roce
- za organizace, které ještě stále mohou v zemi působit, aby mohly ve své práci pokračovat
- aby potraviny dorazily k lidem, kteří jej nejvíce potřebují
- aby Bůh seslal déšť v pravý čas a v potřebném množství a zvýšil výnos z letošní sklizně
- za všechny, kdo se vydávají do Číny pro jídlo, aby se jim jej podařilo sehnat a aby při návratu domů k rodinám nebyli přistiženi
- aby místní orgány umožnily poskytovat jídlo dětem ulice
- aby Bůh dával vězňům jejich denní chléb a zachovával je
- aby Pán chránil obyvatele před kanibalismem a zastavil obchodování s lidským masem

# # #

Přeloženo a zveřejněno s laskavým svolením Open Doors UK. Více informací o Severní Koreji (v angličtině) naleznete na stránkách North Korea Freedom Coalition, podívejte se i do jejich internetových odkazů.

4. den: Pronásledování

Na fotografii: Severokorejský zpěvník

Pchjongjang, hlavní město Severní Koreje, byl kdysi známý jako Jeruzalém Východu. V roce 1945 zde křesťané tvořili 13 % z celkového počtu obyvatel. Místní poměry se však rychle změnily poté, co Kim Ir Sen zavedl v zemi komunismus.

Severokorejští křesťané nesmějí vyjádřit svou víru veřejně a vláda si dává bedlivý pozor, aby v hlavním městě žili pouze občané zcela oddaní režimu. V období let 1945 a 1950 nechala popravit nebo poslala do vězení všechny vedoucí náboženské představitele v zemi.

Vláda rovněž vytvořila kastovní systém, v rámci kterého jsou všichni obyvatelé rozděleni do tří základních skupin (zdravé jádro, nerozhodní a nepřátelé) a 51 dalších podskupin. Všechny rodiny věřících byly klasifikovány jako nepřátelé, zařazeny do podskupin 34 – 37 a přesídleny do průmyslových měst na východním pobřeží nebo poslány do pracovních táborů pro politické vězně.

Vláda provozuje v Pchjongjangu celkem čtyři ‚předváděcí‘ sbory s cílem přesvědčit turisty, že v zemi existuje svoboda náboženského vyznání: nachází se zde jeden katolický kostel, jeden pravoslavný chrám (ve výstavbě) a dvě protestantské sborové budovy.

Obyvatelé Severní Koreje potřebují k návštěvě těchto církevních budov povolení. Podle zprávy americké Komise pro mezinárodní náboženskou svobodu (US Commission on International Religious Freedom, USCIRF) nazvané ‚Thank you, Father Kim Il Sung‘ (‚Díky, Otče Kim Ir Sene‘) je seznam čekatelů velmi dlouhý.

NEOMEZENÁ NÁBOŽENSKÁ SVOBODA?

Severokorejské orgány tvrdí, že v zemi panuje neomezená náboženská svoboda. Záměrně však vykládají a aplikují ústavu způsobem, který svobodné praktikování náboženství výrazně omezuje.

Další překážkou je vládní požadavek udělení předchozího souhlasu ‚k výstavbě budovy určené k náboženským účelům a pořádání náboženských shromáždění‘. Bez budovy nemohou členové náboženských skupin praktikovat svou víru a shromažďovat se k náboženským aktivitám; bez povolení nemohou budovu postavit.

Zástupci USCIRF natočili rozsáhlé rozhovory se čtyřiceti lidmi, kteří v minulosti žili v Severní Koreji, aby získali představu o skutečném stavu náboženské svobody v zemi. Všichni dotazovaní zmiňovali čtyři hlavní důvody, proč v Severní Koreji svoboda náboženského vyznání chybí:

- Všichni obyvatelé Severní Koreje jsou vystaveni nepřetržité intenzivní protináboženské propagandě.
- Náboženské aktivity jsou výslovně zakázány; nikdo z dotazovaných nevěděl o žádné oficiálně schválené náboženské aktivitě na území Severní Koreje.
- Všichni dotazovaní slyšeli o případech krutého pronásledování lidí přistižených při účasti na aktivitách náboženského charakteru, někteří z nich byli očitými svědky pronásledování.
- Všichni zastávali názor, že ‚juche‘, oficiální státní ideologie ‚revolucionářského smýšlení‘ Kim Ir Sena, je jediným oficiálně schváleným náboženským nebo ideologickým světonázorem v Severní Koreji.

TRESTY

Pokud je někdo přistižen při praktikování náboženství, případně jsou u něj nalezeny materiály náboženského charakteru, čeká jej trest. Někteří ‚viníci‘ jsou veřejně popraveni. Několik uprchlíků ze Severní Koreje vidělo tyto popravy na vlastní oči, jiní o nich slyšeli. Další věřící jsou umučeni k smrti nebo uvězněni v některém ze severokorejských gulagů, kde jsou nuceni vykonávat těžkou práci a dostávají porce jídla, které jim nestačí ani k přežití.

Většina věřících pobyt v gulagu skutečně nepřežije; i když se vyhnou veřejné popravě, nakonec podlehnou vyhladovění, vyčerpání z namáhavé práce a/nebo jsou vystaveni nemocem a extrémnímu počasí bez jakékoli hygieny, lékařské péče nebo vhodného oblečení.

Když jsou severokorejští uprchlíci dopadeni, orgány se snaží v prvé řadě zjistit, kteří z nich se v Číně nebo Jižní Koreji dostali do kontaktu s náboženstvím. V takovém případě je čekají ještě nemilosrdnější tresty.

NÁBOŽENSKÉ SHROMAŽĎOVÁNÍ

Je obtížné si něco podobného představit, ale i v Severní Koreji se věřící společně scházejí k bohoslužbám a praktikování své víry. Existují důkazy o omezených projevech nebo existenci řady náboženství. Nejčastěji praktikovanými směry jsou buddhismus, chondogjo („nebeská cesta“, synkretické náboženství, pozn. překl.) a křesťanství.

V Severní Koreji žijí tři skupiny křesťanů:

- Křesťané z doby před 2. světovou válkou a jejich děti, kteří jsou členy státem ovládaných církví a center domácích bohoslužeb.
- Křesťané z doby před 2. světovou válkou, kteří si udrželi svou víru prostřednictvím tajných shromáždění. (Pokud by skutečně věřili, že v zemi existuje náboženská svoboda, vyjádřili by svou víru veřejně.)
- Noví konvertité, kteří se setkali s křesťany z Číny a z Jižní Koreje. Jejich činnost je protizákonná a policisté tyto konvertity aktivně vyhledávají. Pokud je dopadnou, čekají je výše naznačené tresty.

Hrozba, že člověka někdo vyzradí, je poměrně vysoká. Věřící si musí dávat pozor nejen na příslušníky tajné služby, ale také na řadové spoluobčany. O tajných shromážděních zpravidla nehovoří ani s vlastními dětmi, které jsou ve škole vybízeny, aby své rodiče udávaly.

OFICIÁLNÍ NÁBOŽENSKÝ SYSTÉM

V duchovním vakuu, které se v zemi rozhostilo po vymýcení veškerého náboženství, vytvořil Kim Ir Sen monolitický myšlenkový systém, který se stal základem pro kult osobnosti připomínající uctívání japonských císařů. Tato věrouka se nazývá ‚juche‘ a podle USCIRF se zpravidla překládá jako ‚sebedůvěra‘. Sám Kim Čong-il juche označuje za ‚kim-ir-senismus‘.

Juche překrucuje význam svaté Trojice známé z křesťanství. Kim Ir Sen je pokládán za Boha, jeho syn Kim Čong-il zastupuje postavu Kristova typu a ideologie nahrazuje svatého Ducha. Podle USCIRF jsou všichni obyvatelé Severní Koreje ideologií juche indoktrinováni od kolébky až do hrobu. Celý vzdělávací systém je jejím učením doslova prosycen – dokonce i dospělí se musí účastnit ideologických kursů (v centrech výchovy pro dospělé na pracovištích a ve svých domovských městech).

# # #

Přeloženo a zveřejněno s laskavým svolením Open Doors UK. Více informací o Severní Koreji (v angličtině) naleznete na stránkách North Korea Freedom Coalition, podívejte se i do jejich internetových odkazů.

5. den: Uprchlíci

Na fotografii: Této ženě [policisté] po pokusu o útěk rozmlátili chodidla a nechali tkáň odumřít, aby již nikdy nemohla uprchnout

Tisíce obyvatel Severní Koreje utíkají do Číny ve snaze nalézt lepší život. Někteří mají v úmyslu odejít natrvalo, pakliže touží po svobodě nebo prchají před náboženským pronásledováním. Jiní přecházejí hranici jen proto, aby se pokusili sehnat práci nebo jídlo, vrátili se zpátky a pomohli hladovějícím rodinám doma v Severní Koreji.

Uprchlíci se do Číny dostávají přes řeku Tumen, zpravidla v zimě, když je hladina zamrzlá. Podle odhadů se v Číně skrývá 100 až 300 tisíc severokorejských uprchlíků.

Když se uprchlíci dostanou do Číny, neznamená to pro ně svobodu, neboť Čína uzavřela se Severní Koreou dohodu o nedobrovolné repatriaci všech uprchlíků. Protože za pokus o emigraci je v Severní Koreji možné udělit nejvyšší trest, čínská politika v praxi znamená posílání uprchlíků na smrt.

Uprchlíci, kteří jsou po nezdařeném útěku vráceni do Severní Koreje, jsou nejprve podrobeni brutálnímu výslechu. V závislosti na poskytnutých odpovědích jsou buď popraveni nebo uvězněni v některém z mnoha táborů pro politické vězně.

Čína je signatářem Konvence OSN o statusu uprchlíků z roku 1951 a jejího Protokolu z roku 1967. Konvence o uprchlících vyžaduje, aby Čína povolila vysokému komisaři OSN pro uprchlíky (United Nations High Commissioner for Refugees, UNHCR) vstup do pohraničního pásma mezi Čínou a Severní Koreou, kde se většina uprchlíků skrývá, a také aby umožnila UNHCR rozhodnout o jejich statusu. Čínská vláda však odpírá představiteli OSN přístup do pohraniční oblasti i možnost navštěvovat uprchlíky. Svůj postoj ospravedlňuje označováním uprchlíků za ‚ekonomické migrantní dělníky‘ – kteří údajně utíkají ze Severní Koreje jen kvůli vyhlídce na zvýšení životní úrovně.

REPATRIACE DO SEVERNÍ KOREJE

Osud repatriovaných uprchlíků je dokumentován řadou prokazatelných případů, Čína však stále aktivně hledá další severokorejské běžence a dokonce se často podílí na jejich výslechu, bití a uvěznění. Od začátku roku 2005 čínské orgány zadržovaly a posílaly zpátky do Severní Koreje v průměru 400 až 500 lidí týdně. Informoval o tom humanitární pracovník Tim Peters ze Spojených států, který stojí v čele organizace pomáhající uprchlíkům.

Počet lidí, kteří se nakonec dostanou do Jižní Koreje stále klesá. Tento trend souvisí jednak s poklesem množství repatriací z Číny, a také s nárůstem počtu případů veřejných poprav obyvatel Severní Koreje, kteří se pokusí ze země uprchnout.

STATUS UPRCHLÍKŮ

Protože uprchlíky ze Severní Koreje nečeká v Číně nic dobrého, potřebují se dostat dál, buď do Jižní Koreje nebo do jiné země, která jim udělí oficiální status uprchlíka. Útěkem do Číny se však vystavují značnému riziku: místní Číňané jim mohou vyhrožovat, že je vydají policii, pokud s nimi nebudou ‚spolupracovat‘ v oblastech jako jsou obchod se sexem nebo sexuální otroctví. Mnozí z nich raději místním obyvatelům vyhoví, než aby se nechali poslat zpátky do Severní Koreje. Někteří uprchlíci jsou proto vydíráni nebo nuceni k otrocké práci, ženy bývají často znásilňovány.

Části uprchlíků se podaří asimilovat do čínsko-korejské populace v pohraničí, většina se však skrývá v jeskyních ve volné přírodě a živí se sběrem kořínků. Tito lidé trpí hladem, jsou vystaveni drsným klimatickým podmínkám a sužují je nejrůznější nemoci.

Zástupci Komise pro mezinárodní náboženskou svobodu ve Spojených státech (US Commission of International Religious Freedom, USCIRF) nedávno natočili rozhovory se čtyřiceti severokorejskými uprchlíky. Dvě třetiny z nich prožily zkušenost zadržení a nedobrovolné repatriace zpátky do Severní Koreje, než se jim nakonec podařilo uprchnout natrvalo. Ve zprávě USCIRF se uvádí, že poté co čínské orgány uprchlíka dopadnou a vrátí zpátky do Severní Koreje, vyšetřovatelé mu kladou specifické otázky ohledně jeho kontaktu s křesťany. První otázka zní, zda navštívil nějaký korejsko-čínský sbor, a druhá, zda se dostal do kontaktu s obyvateli Jižní Koreje, kteří působí v čínském pohraničí a zastupují náboženské charitativní organizace.

Lidé, kteří se k podobnému kontaktu přiznají, jsou buď popraveni nebo je s nimi zacházeno nanejvýš brutálním způsobem.

MODLITEBNÍ TÉMATA

- Modlete se za nadpřirozenou ochranu pro uprchlíky, kteří utíkají ze Severní Koreje a skrývají se v Číně. Vyprošujte jim moudrost, které konkrétní cesty zvolit a do kterých zemí by se měli snažit dostat.
- Vyprošujte moudrost a ochranu také křesťanům, misionářům a humanitárním pracovníkům, kteří uprchlíkům pomáhají.
- Modlete se za uprchlíky v Číně, aby se jim podařilo zbavit jha v podobě vykořisťování, kterému jsou mnozí z nich podrobeni. Proste zejména za ženy a dívky, které jsou sexuálně zneužívány a také za uprchlíky využívané k otrocké práci. Proste Boha, aby proměnil srdce jejich vykořisťovatelů.
- Modlete se za pohraničníky, aby ‚očima neviděli‘ a aby se mnoha lidem podařilo uprchnout ze Severní Koreje a vybudovat si lepší život někde jinde.
- Proste za běžence, kteří se po děsivých zkušenostech z útěku dostali do Severní Koreje a nyní se cítí jako trosečníci, kteří právě přežili ztroskotání lodi. Modlete se, aby se tito lidé dokázali přizpůsobit a aby byli vysvobozeni od stresu a depresí. Modlete se také za to, aby se naučili jihokorejský dialekt.
- Modlete se, aby Čína umožnila UNHCR přístup k severokorejským uprchlíkům a aby je přestala nedobrovolně repatriovat.

…V samé poledne ať je tvůj stín jak noc, ukryj zahnané, neprozraď vyplašené… utlačovatel, ten vezme za své, zhouba skončí. Ze země vymizejí ti, kdo ji podupali. – Izajáš 16,3–4

# # #

Přeloženo a zveřejněno s laskavým svolením Open Doors UK. Více informací o Severní Koreji (v angličtině) naleznete na stránkách North Korea Freedom Coalition, podívejte se i do jejich internetových odkazů.

6. den: Podzemní síť a aktivisté

Na fotografii: Podzemní síť pomáhá minimalizovat riziko, že uprchlíci zemřou hlady, následkem nelítostných klimatických podmínek nebo nemocí, případně že budou dopadeni a repatriováni zpátky do Severní Koreje

V Číně funguje podzemní síť dobrovolníků, kteří pomáhají severokorejským běžencům dostat se do bezpečné země, kde by mohli získat oficiální uprchlický status. Přestože je Čína signatářem Konvence OSN o statusu uprchlíků z roku 1951 a jejího Protokolu z roku 1967, odmítá vysokému komisaři OSN pro uprchlíky (UN High Commissioner for Refugees, UNHCR) umožnit přístup do pohraniční oblasti a uprchlíky kontaktovat.

„Konvence o uprchlících“ vyžaduje, aby Čína povolila vysokému komisaři OSN pro uprchlíky (United Nations High Commissioner for Refugees, UNHCR) vstup do pohraničního pásma mezi Čínou a Severní Koreou, kde se většina uprchlíků skrývá, a také aby umožnila UNHCR rozhodnout o jejich statusu.

Místo naplňování svých závazků vůči Konvenci OSN Čína severokorejské uprchlíky aktivně vyhledává a snaží se je posílat zpátky. Čínská vláda rovněž toleruje přítomnost severokorejských tajných agentů v pohraničních městech, kteří zde pomáhají uprchlíky ‚lovit‘.

Jak se o této úděsné situaci dozvídalo stále více lidí, začali aktivisté koordinovat úsilí o pomoc uprchlíkům na útěku z Číny prostřednictvím rozvoje podzemní sítě. Postupně vznikla řada cest, kterými se uprchlíci snaží dostat do Mongolska, Jižní Koreje nebo Vietnamu. Někteří aktivisté uprchlíky na útěku doprovázejí, jiní připravují falešné doklady a budují pro ně bezpečné domy, ve kterých se mohou skrývat. Další přijímají uprchlíky do vlastních domů, církví a chráněných domovů.

Aktivisté uprchlíky skrývají, poskytují jím jídlo a oblečení a pomáhají jim, dokud nejsou schopni pokračovat na své cestě do bezpečné země. Většina uprchlíků se snaží dostat do Jižní Koreje, kde obvykle získají azyl a vládní podporu, aby si přivykli novému životu ve svobodě.

KŘESŤANÉ POMÁHAJÍ SEVEROKOREJSKÝM UPRCHLÍKŮM

Většinu aktivistů tvoří křesťané. Nejvíce jich vysílají sbory v Jižní Koreji (na pomoc věřícím v Číně). Kromě nich zde působí zahraniční misionáři a místní etničtí Korejci (v pohraniční oblasti mezi Čínou a Severní Koreou žije etnických Korejců poměrně mnoho).

Mezi uprchlíky se rozšířilo povědomí, že mohou nalézt útočiště v křesťanských sborech, kde jim často někdo pomůže. Někteří severokorejští a čínští agenti se proto vydávají za pastory nebo řadové křesťany, aby vylákali uprchlíky z jejich úkrytů a mohli je zadržet. Existují dokonce zprávy o falešných křesťanských společenstvích, založených za jediným účelem – nalákání a dopadení uprchlíků.

A tak je mnoho uprchlíků nakonec zadrženo a posláno zpátky do vězeňských táborů, kde musí pracovat jako otroci, případně jsou popraveni. Ti z nich, kteří pobyt v táboře přežijí, jsou kvůli svému pokusu o útěk uvedeni na černé listině. Většina z nich se však pokouší utíkat znovu a znovu, dokud se jim nakonec skutečně nepodaří dostat se do bezpečí – nebo na útěku nepřijdou o život.

ÚNOSY

Dalším problémem, se kterým se aktivisté v pohraniční oblasti setkávají, jsou únosy. Obyvatelé Jižní Koreje, Japonska a dalších zemí jsou unášeni, vystaveni metodám vymývání mozků a následně absolvují speciální výcvik, aby mohli pracovat jako špióni pro Severní Koreu. Za tímto účelem již byly jen z Jižní Koreje uneseny stovky lidí.

Severokorejští agenti unášejí také misionáře a aktivisty, kteří uprchlíkům pocházejícím z jejich země pomáhají. Jedním z nich je Rev. An Sung, který byl pověřen letniční církví v Soulu, aby přinesl do Severní Koreje evangelium. An Sunga však v roce 1995 v Číně zadrželi severokorejští agenti. Nyní se nachází ve vězení v Pchjongjangu na základě obvinění ze špionážní činnosti.

Také čínská vláda vězní aktivisty, kteří severokorejským uprchlíkům pomáhají: počet misionářů uvězněných v Číně se odhaduje na 200. Jedním z příkladů je pastor Čun Ki Won, který osobně budoval a využíval mnoho cest v rámci podzemní sítě na pomoc uprchlíkům hledajícím cestu z Číny. Při pokusu dopravit dalších dvanáct uprchlíků do Mongolska byl Won i s uprchlíky zatčen. Osud uprchlíků není znám, Won však strávil osm měsíců v čínském vězení. Propuštěn byl nakonec zřejmě díky mezinárodnímu nátlaku a skutečnosti, že je poměrně známou osobou (ještě před zatčením obdržel pozvání, aby vypovídal o svých zkušenostech před americkým Kongresem).

MODLITEBNÍ TÉMATA

- Modlete se, aby aktivisté mohli pomáhat uprchlíkům a nebyli přitom dopadeni.
- Proste, aby měli k dispozici dostatek prostředků pro svou nesmírně důležitou práci.
- Modlete se, aby čínská vláda přestala uvězňovat uprchlíky a aktivisty a umožnila UNHCR přístup k uprchlíkům.
- Modlete se za aktivisty uvězněné v Číně i za ty, kteří byli uneseni a převezeni do Severní Koreje. Vyprošujte jim naději, sílu a statečnost, aby si zachovali svou víru.
- Proste Boha, aby chránil uvězněné aktivisty před fyzickým, psychickým i citovým zneužíváním.
- Proste, aby čínská vláda přestala nabízet odměny za udávání aktivistů a uprchlíků.
- Vyprošujte aktivistům odvahu a přimlouvejte se, aby i další lidé projevili ochotu podstoupit riziko a zapojit se do záchrany severokorejských uprchlíků.

Učte se činit dobro. Hledejte právo, zakročte proti násilníku, dopomozte k právu sirotkovi, ujímejte se pře vdovy. – Izajáš 1,17

# # #

Přeloženo a zveřejněno s laskavým svolením Open Doors UK. Více informací o Severní Koreji (v angličtině) naleznete na stránkách North Korea Freedom Coalition, podívejte se i do jejich internetových odkazů.

7. den: Azyl

Na fotografii: Uprchlíci v Číně se pokoušejí dostat na japonskou ambasádu, čínští policisté se jim v tom snaží zabránit

V roce 2004 Kongres Spojených států jednohlasně schválil Zákon o lidských právech v Severní Koreji (North Korean Human Rights Act). Jednalo se o významné vítězství pro všechny, kdo se snaží přispívat ke zlepšení životních podmínek obyvatel této země. Smyslem legislativní úpravy je posílení spolupráce v oblasti ochrany uprchlíků a lidských práv a také zvýšení transparentnosti při distribuci humanitární pomoci do Severní Koreje.

Zákon zdůrazňuje prioritní úlohu lidských práv při veškerých jednáních se Severní Koreou a umožňuje podporu programů propagujících demokracii, ekonomiku volného trhu, lidská práva a svobodný přístup k informacím. Navíc schvaluje zvýšení podpory pro severokorejské uprchlíky, jako jsou oběti obchodu s lidmi nebo sirotci.

Zákon dále požaduje zvýšenou transparentnost při zasílání americké humanitární pomoci do Severní Koreje, ve snaze zajistit její využívání žádoucím způsobem. Jedním z nejdůležitějších bodů zákona je ustanovení, že občané Severní Koreje mají podle americké legislativy nárok na získání uprchlického statusu.

Když se legislativní úprava dostala do Sněmovny reprezentantů, kongresman Leach vysvětlil, že se Spojené státy a mezinárodní společenství chtějí podílet na nákladech na péči o severokorejské uprchlíky, přestože útočiště těmto lidem musí primárně poskytovat Jižní Korea a Čína je zodpovědná za umožnění přístupu k uprchlíkům pro UNHCR a humanitární organizace.

Naneštěstí tento důležitý zákon dosud nebyl plně uveden do praxe. Přestože od schválení Zákona o lidských právech v Severní Koreji uplynulo již šestnáct měsíců, Spojené státy dosud neposkytly azyl ani uprchlický status ani jedinému běženci ze Severní Koreje.

Zástupce organizace Helping Hands Korea na půdě Kongresu prohlásil, že někteří zaměstnanci amerických ambasád v Thajsku, Číně a Vietnamu odmítají poskytnout pomoc severokorejským uprchlíkům, kteří ji zoufale potřebují.

Dalším znepokojivým předmětem zájmu je skutečnost, že americký Kongres dosud neschválil vynaložení žádných prostředků v rámci návrhu rozpočtu prezidenta Bushe pro rok 2007, které by měly být k zavádění tohoto zákona použity.

SOUSEDNÍ ZEMĚ

Pro asijské země přímo sousedící se Severní Koreou představuje udělování azylu velmi citlivou otázku. Jihokorejská vláda se prezidentovi Kim Čong-ilovi stále častěji snaží vyhovět a odmítá pomáhat milionům obyvatel trpících pod jeho režimem.

Podle Suzanne Scholtové, prezidentky organizace Defense Forum Foundation a místopředsedkyně North Korea Freedom Coalition, existují tři hlavní důvody, proč Jižní Korea Kim Čong-ilovi ustupuje:

- obava ze zhroucení režimu
- nukleární hrozba
- teorie, že je Roh Mu-hjunova administrativa součástí Kimova plánu na sjednocení celého korejského poloostrova

Nejrozšířenější obavou je zhroucení režimu a následný chaos, ke kterému by došlo, pokud by tisíce obyvatel ze Severní Koreje prchaly přes hranice na jih. Kdyby ke kolapsu režimu skutečně došlo, s ohledem na praktickou neexistenci jakékoli infrastruktury v Severní Koreji se očekává, že by se do Jižní Koreje snažili utéct všichni.

Scholtová nicméně tvrdí, že cena vynakládaná na udržování Kimova režimu výrazně převyžuje cenu jeho pádu. Pokud sečteme 2,5 miliardy liber, utrácených každoročně za podporu jihokorejských a amerických jednotek chránících Severní Koreu, cenu humanitární pomoci a elektrické energie, miliardy vynakládané na jihokorejskou politiku ‚slunečního státu‘ a peníze z podvodů, obchodu s drogami a se zbraněmi, které Kim Čong-il skrývá na svých bankovních účtech, dostaneme se na částku převyšující severokorejský národní důchod.

Ve snaze nezatěžovat jihokorejskou ekonomiku uprchlíci ze Severní Koreje již dnes plánují, jak by mohli přispět k rozvoji severní části poloostrova a postarat se sami o sebe. Mnozí z nich působí jako aktivisté hájící zájmy obyvatel Severní Koreje a stávají se produktivní součástí místní společnosti. Scholtová zdůraznila, že ještě v roce 1953 byla Severní Korea průmyslovou, ekonomicky vyspělou částí korejského poloostrova. Z Jižní Koreje se během pouhých pěti let stala jedenáctá nejvýkonnější ekonomika na světě. Je oprávněné se domnívat, že by obyvatelé Severní Koreje v případě zhroucení režimu dokázali své hospodářství rozvinout a proměnit, stejně jako se to podařilo jejich bratrům na jihu.

MODLITEBNÍ TÉMATA

- Modlete se, aby vláda Spojených států plně podpořila (i finančně) Zákon o lidských právech v Severní Koreji.
- Modlete se, aby vláda Spojených států začala udělovat azyl severokorejským uprchlíkům.
- Modlete se, aby zaměstnanci amerických velvyslanectví měli slitování a byli ochotni uprchlíkům pomáhat.
- Modlete se, aby Čína umožnila UNHCR, humanitárním organizacím a zástupcům Spojených států a Jižní Koreje přístup k uprchlíkům, aby mohli nalézt nový domov na bezpečném místě.
- Vyprošujte severokorejským uprchlíkům moudrost při přípravě budoucnosti Severní Koreje, aby nemuseli mít pocit, že jsou pro společnost přítěží.
- Modlete se za svobodu pro všechny Korejce.

Hospodin… zjednává právo sirotku a vdově, miluje hosta a dává mu chléb a šat. Milujte tedy hosta, neboť jste byli hosty v egyptské zemi. – 5. Mojžíšova 10,18–19

# # #

Přeloženo a zveřejněno s laskavým svolením Open Doors UK. Více informací o Severní Koreji (v angličtině) naleznete na stránkách North Korea Freedom Coalition, podívejte se i do jejich internetových odkazů.

Mohu využít tohoto textu pro organizování modlitebního společenství?

Určitě ano, díky za zájem. Případně si můžete stáhnout ještě další zdroje – pokud neodebíráte bulletin Hlas mučedníků, v čísle 4/2005 je obsažena reportáž jednoho z pracovníků amerického VOM z cesty do Sev. Koreje (září 2005) a zde najdete jednu zprávu agentury Compass Direct z letošního června.

Už jsem tu dlouho nebyla, teprve dnes jsem narazila na odpově´d. Děkuji! Děje se v modlitební podpoře Sev.Koreje něco nového? Mám zájem tu zemi navštívit.
Můžete mi napsat na email? VKrizkova@seznam.cz

(V angličtině) je informací o aktuálním dění spousta – dobré místo pro začátek je např. sekce „odkazy“ na stránkách sdružení, které je autorem výše uvedené příručky:

http://www.nkfreedom.org/index.php?id=20

Pokud bude mít někdo čas a chuť, může si vyjednat svolení od autorů a něco přeložit a zveřejnit, buď tady nebo na nějakých vlastních stránkách (pod vlastním jménem nebo přezdívkou a na vlastní zodpovědnost). Já žádnou modlitební podporu ničeho neorganizuju ani nepracuju pro žádnou křesťanskou organizaci – jenom ve volném čase občas přeložím nějaký materiál, který mě zaujme a na který se mi podaří sehnat povolení (zprávy Compass Direct překládám systematicky). V nejbližších měsících se z časových důvodů téměř jistě na nic dalšího týkajícího se Sev. Koreje nedostanu.